Ubytování a komfort
Zatímco v první polovině 90. let se mnozí cestovatelé spokojili se stany v kempech a vlastním proviantem, novým standardem se staly hotely s vlastním sociálním zařízením, televizí a kvalitním zázemím.

Cestování za hranice všedních dnů patřilo vždy k velkým snům mnoha lidí, avšak podmínky a možnosti pro vycestování se v průběhu uplynulých desetiletí dramaticky proměnily. Zatímco v době před rokem 1989 představovala cesta do zahraničí složitou byrokratickou proceduru s nejistým výsledkem, dnešní generace bere otevřené hranice a svobodu pohybu jako naprostou samozřejmost.
Do roku 1989 bylo v tehdejším Československu povoleno pouze pět státních cestovních kanceláří: Čedok, Sporturist, CKM, Rekrea a Autoturist. Cestovní kanceláře v té době prodávaly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, jelikož cestování na Západ bylo velmi omezeno.
Čeští turisté tak cestovali na dovolenou k moři především do několika povolených destinací:
Světlou výjimkou bylo období od roku 1962 do roku 1972, kdy byla možnost cestovat i do Jugoslávie. Později se však jugoslávský režim přiklonil k Západu a cesty československých turistů do Jugoslávie byly následně velmi výrazně omezeny.
Velkým paradoxem doby socialismu bylo to, že občanům socialistického bloku nebylo umožněno individuálně volně cestovat ani v rámci spřátelených socialistických zemí. V případě, že chtěl občan Československa individuálně vycestovat například do Polska nebo do Sovětského svazu, potřeboval z této země oficiální zvací dopis, jinak nebyla individuální cesta možná.
Cestovní kanceláře v té době nabízely i zájezdy na Západ, avšak bylo potřeba vystát frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři vlivné známé. Ani tak však nebylo vyhráno.
Tzv. devizový příslib, který byl nezbytnou podmínkou pro cesty na Západ, nebyl udělen politicky nespolehlivým lidem, kteří tak nemohli vycestovat vůbec. Československá měna totiž nebyla volně směnitelnou měnou. Bez devizového příslibu tak nebylo možné legálně získat západní měnu na pokrytí výdajů spojených s cestou.
Zdaleka nejčastěji proto Češi trávili dovolenou v tuzemsku. Důsledkem byl nebývalý rozmach fenoménu chat a chalup, které si lidé pořizovali a zvelebovali, a tento zvyk v české společnosti přežívá dodnes.
Cestování Čechů zažilo po roce 1989 skutečnou revoluci. Zatímco do roku 1989 byla dovolená v NDR či Bulharsku naším maximem, po pádu režimu se otevřely dveře do celého světa. Obrovským paradoxem, který si dnes už málokdo uvědomuje, je to, že ani do pro nás v současnosti nejpopulárnějšího Chorvatska nebylo možné do roku 1989 volně cestovat, jelikož bylo součástí tehdejší Jugoslávie.
Hned zkraje 90. let minulého století došlo ke zrušení vízové povinnosti do sousedních západoevropských zemí, což odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či Německa. Čechoslováci se dlouho nemohli nabažit výletů na Západ, každý se tam chtěl alespoň na chvilku podívat. Například v Paříži spaly zájezdy Čechů v parcích ve stanech, jelikož naše tehdejší příjmy nedovolovaly, abychom si mohli zaplatit hotel či penzion. Typickým rysem cestování Čechů v této době bylo také vození vlastního jídla, konzerv a salámů, aby se na cestách co nejvíce ušetřilo.
Dalším důležitým okamžikem bylo zavedení volně směnitelné české koruny, díky čemuž si naši turisté mohli konečně po mnoha desítkách let volně nakoupit zahraniční měnu.
Životní úroveň a s tím i průměrné platy postupně stoupaly, což vyústilo kolem roku 1997 v další důležitý mezník. Díky zvýšené poptávce po cestování začaly cestovní kanceláře pravidelně připravovat zájezdy charterovými leteckými spoji. Letecké zájezdy se díky možnosti nasmlouvat množstevní slevy ve srovnání s minulostí neuvěřitelně zlevnily. Koncem 90. let minulého století měli již Češi bezvízový styk prakticky do všech vyspělých zemí světa s výjimkou USA, což cestování dále zásadně usnadnilo.
Další zajímavý okamžik v historii porevolučního cestování nastal v roce 2000, kdy byl díky značné poptávce vypraven z České republiky historicky první přímý charterový let do exotické destinace – do Thajska. Od tohoto roku začaly každou zimní sezónu vylétávat s českými turisty přímé chartery do teplých dalekých zemí a nabídka exotických destinací se postupně rozrostla do celého světa.
Symbolický moment pro porevoluční vývoj přišel 17. listopadu 2008, kdy Spojené státy americké zrušily vízovou povinnost pro české turisty. Tímto krokem se Česká republika definitivně zařadila mezi plně integrované a vyspělé země světa.
V roce 2008 také Češi poprvé v historii strávili více než polovinu svých dovolených v zahraničí (50,3 %) a poprvé v historii utratili za jednu zahraniční dovolenou včetně nákladů na místě pobytu v průměru více než 15 tisíc Kč na osobu.
Všeobecně řečeno, vzhledem k vývoji průměrné výše platů cestování za uplynulých 25 let od sametové revoluce neuvěřitelně zlevnilo. Zásluhu na tom má nejen otevření hranic, ale i velká konkurence a tlak na ceny mezi cestovními kancelářemi a leteckými společnostmi, odstranění vízových bariér a stabilní kurz české měny.
K velkému zájmu o cestování přispěly rovněž nízkonákladové letecké společnosti. Díky dostupným cenám letenek se z létání stala naprosto běžná součást života a cestování letadlem ztratilo punc výjimečnosti.
Velkou změnu přinesl rozvoj internetu a digitálních technologií. Zatímco v dřívějších dobách byl nákup zájezdu přes internet raritou, postupně se online rezervace staly běžným standardem a významná část dovolených se dnes sjednává přímo z pohodlí domova. S internetem přišly i zahraniční online služby placené v cizí měně, například německé online casino, kde se stejně jako na cestách vyplatí hlídat kurz a poplatky za směnu.
Výrazně se proměnily také samotné nároky českých turistů:
Zatímco v první polovině 90. let se mnozí cestovatelé spokojili se stany v kempech a vlastním proviantem, novým standardem se staly hotely s vlastním sociálním zařízením, televizí a kvalitním zázemím.
Češi se již běžně stravují v místních restauracích nebo volí pobyty s all inclusive programem namísto vození zásob z domova.
Dlouhodobě nejpopulárnějšími zahraničními cíli zůstávají Chorvatsko, Slovensko a Itálie, kam směřuje velká část českých dovolených.
Turisté stále častěji vyhledávají doplňkové aktivity, jako jsou výlety do okolí, potápění, šnorchlování, zapůjčení automobilu nebo výběr pokojů s výhledem na moře.
Český cestovatel dnes žádá odpovídající kvalitu služeb, za které zaplatil, a úroveň cestování se tak plně přiblížila standardům vyspělých evropských zemí.